Globalizace 6/Ještě k Zuzaně Čaputové

Výsledek voleb nového prezidenta/nové prezidentky na Slovensku uspokojil tzv. mainstreamový střední proud. Na obou krajních stranách politického světonázoru však vyvolal pochybnosti až zděšení.

Výrazně negativně se vyjádřila levicová alternativa v názoru docenta Valenčíka – viz   http://radimvalencik.pise.cz/6747-caputova-nadeje-pro-slovaky.html , pro nějž jediným světlým bodem na této volbě je víra, že "Slováci jako národ dospějí".

Svůj názor k tomuto článku jsem již uvedl v komentáři.

Obdobně negativně, i když mnohem kultivovaněji, se vyjádřila pravicová alternativa v příspěvku Jiřího Weigla na stránkách IVK – viz http://institutvk.cz/clanky/1311.html . A právě tento článek mě vyprovokoval k podstatně hlubšímu zamyšlení nad příčinami komentovaného výsledku voleb.

Článek Jiřího Weigla v sobě totiž obsahuje zásadní východisko pro pochopení toho, co se dnes ději, i když v jeho článku to není výrazněji rozvedeno, a to "Zuzana Čaputová, nová prezidentka Slovenské republiky, má jedinou známou přednost a výhodu, kromě toho, že je žena – dosud nic nevykonala, nikdo jí nezná, a tak o ní nelze nic říci. Ani v dobrém, ani ve špatném".Ano, je to žena, mladá, pěkná, nekonfliktní, empatická. Tedy přesně taková, jakou volí ženy a obecně lidé, kteří již mají dost toho nekonečného handrkování, pomlouvání, kritizování, slovních útoků, chvilkových přátelství, která rychle vystřídá nenávist až za hrob, čehož jsme dnes a denně svědky na politické scéně.

Všechny ty Zuzany Čaputové, Angely Merkel, Hilary Clinton a mnohé další ženy ve vrcholových politických funkcích jsou odrazen dnešní reality – destrukce patriarchátu a revitalizace matriarchátu.

Patriarchální společnost byla vždy založena na dominanci, boji mezi muži, z nichž ti nejsilnější nebo nejschopnější se stávali vůdci tlupy, kmene, království, národa. Přitom samozřejmě používali i všechny ty ženami kritizované "nešvary a neplechy" – nepochopitelná spojenectví a jejich nečekaná vypovězení, taktizování – prostě to, co je mezi ambiciózními muži běžné a je jimi samotnými chápáno jako přirozené, k čemu se učí již od mala při boji se sousedními klukovskými partami. V dospělosti to pak rezonuje v politice. To je svět mužů.

Svět žen je založen na bezbřehé komunikaci, která má vést k unavení oponenta, k situaci, kdy problém již nebude tak dramatický, možná, že se i sám vyřeší. Pokud už je nutné nějaké rozhodnutí, tak pokud možno co nejmírnější, umožňující i druhé straně i nadále svůj názor a vliv projevovat. Svět žen je svět sběru, sběru všeho, co se urodí i co se vyrobí (to jak a za jakou cenu se to vyrobí, již není důležité).  Svět žen je o rozdělování, které musí být spravedlivé, tedy podle potřebnosti. Zásluhovost a motivace nehrají žádnou roly.

Když se mužům podařilo kdysi dávno zvládnutím ohně rozbít matriarchát, vytvořili tím historickou možnost naprosto neohraničeného rozvoje lidského rodu. Lidé byli schopni se dostat i do oblastí, kde matriarchální sběr by nezajistil tlupě přežití. Umožnil naprosto fascinující rozvoj civilizací, produkci výrobků a životní standard, který by matriarchát nikdy nebyl schopen vytvořit. Patriarchát také ale vedl i k zalidnění, které již ohrožuje celou Zemi, k výrobě zbraní schopných totální destrukce.

A toto si řada lidí, zejména žen, velmi dobře, možná podvědomě, uvědomuje. Nebuďme tedy překvapeni výsledkem voleb nejen na Slovensku. Emancipovanou ženu dnes neomezují existenční problémy (uživí se sama nebo ze sociálních dávek), nemusí se starat o své děti (dělat kariéru je přece zajímavější, než mít rodinu a starat se o své děti).

Pokud tento proces bude probíhat i nadále, vyvine se současná post-kapitalistická společnost v komunistickou a je-li tento proces objektivní (opaku zatím nic nenasvědčuje), nic na tom nezměníme. Jediné, co můžeme (my muži) udělat, je proces akceptovat a pokusit se v něm najít nějaké místo (alespoň do té doby než nastoupí povinné spermabanky, partnerogenese  nebo snad i klonování - samozřejmě jen žen).