karel mayer: Myslím, že ani v podmínkách kapitalismu volné soutěže nebylo systémově zamezováno vzniku „nepřiměřeného“ bohatství. Je totiž otázka, co je s čím srovnáváno a co je pokládáno za „nepřiměřené“ bohatství. Teorie pracovala s představou, že tam, kde je vyšší míra zhodnocení kapitálu, bude zájem o podnikání i u dalších podnikatelů a tím nová konkurence zajistí víceméně nějakou obecnou míru zhodnocení, a tedy zřejmě i „přiměřené“ bohatství.
Oligopol, jako trh charakteristický malým počtem výrobců dává samozřejmě oligopolním výrobcům možnost získání „nepřiměřeného“ bohatství. Trh zde tedy již přestává plnit funkci jakési brzdy „nepřiměřeného“ bohatství a musí nastoupit jiné nástroje – nejčastěji státem prosazovaná daňová soustava. Snažit se zvýšit tržní konkurenci administrativními opatřeními (například protimonopolní legislativou, selektivní státní podporou výrobců mimo oligopol) nepokládám za perspektivní cestu v současném globalizovaném světě. Oligopolizace je objektivní proces a to, že s tím z morálních důvodů (nepřiměřené bohatství) nesouhlasíme, na věci zřejmě moc nezmění.