Globalizace 5/Jádro globální moci

Globalizace 5/Jádro globální moci

Docent Radim Valenčík se ve svém článku http://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html zaměřil na fenomén současného stupně rozvoje kapitalismu – koncentraci finančního kapitálu a politické moci do rukou omezené skupiny vlastníků a vliv této skupiny na další vývoj globální civilizace.

Čtvrtá průmyslová revoluce je spojována s tak výraznými technickými a technologickými změnami, které uvolní značnou, možná až dominantní část lidské populace z výrobního procesu. Dle autora článku se společnost zřejmě výrazně zpolarizuje a rozdělí na velmi úzkou skupinou, která na základě svého finančního kapitálu získá globální moc, a na skupinu "nepotřebných" lidí, které bude nutné nějakým způsobem směrovat od "segregace" k "selektivní likvidaci". Lze předpokládat, že celý proces bude naplněn řadou vážných společenských konfliktů.

Řešením podle autora článku je transfer těchto "nepotřebných" do odvětví produktivních služeb, které dají smysl života jak těm, kteří tyto služby poskytují, tak těm, kteří tyto služby spotřebují. Přitom rozvoj produktivních služeb je nekonečný, protože jejich potřeba (vzdělání, výzkum, lázeňství) není ze své podstaty nijak omezitelná.

Ve svých úvahách však docent Valenčík dramaticky přeceňuje konfliktnost současného světa často spojenou s relativizací dříve alespoň formálně uznávanými pravidel. Přitom se zapomíná, že konfliktnost a relativizace v minulosti vždy existovala, byla však uzavřenou záležitostí mocenských elit, o jejichž jednání kromě těchto elit nikdo nevěděl. Zásadní změna, ke které došlo v minulých několika desetiletích, je exploze publicistiky. I o tom nejmenším konfliktu nebo porušení i nějakého nevýznamného pravidla na kterémkoliv místě zeměkoule mohou být informovány miliony lidí, je-li o to zájem, i když jen naprosto zanedbatelné části obyvatelstva se to týká, a ještě menší část má i tu nejmenší možnost se k tomu vyjádřit, nebo si alespoň pravdivost informace ověřit.

Není pak těžké specifické typy jednání elit, kterým obyčejní lidé jen obtížně rozumí (tím je nechci nějak shazovat, prostě nemají dostatek znalostí a informací), vydávat za něco historicky nového a pro lidstvo dokonce katastrofálně nebezpečného. Ještě před 100 – 150 lety, v době neexistence masových sdělovacích prostředků byl veřejný komunikační prostor "tichý". Hlavním informačním zdrojem byly noviny, ale ty mohly informovat jen o tom, o čem byli informováni redaktoři, nejčastěji "na vlastní oči".

Objektivním faktem pouze zůstává, že existují různé zájmové skupiny - elity, které podle svého charakteru více či méně bojují o dominanci a používají k tomu prostředky, které jim technika nabízí a ostatní elity dovolí.

Emocionálně extrémně podbarvené formulace autora při popisu nástrojů, jimiž si globální moc udržuje své mocenské postavení, nedávají dost prostoru pro věcné uchopení problému, a tak v článku budeme jen obtížně hledat alespoň náznak alternativního řešení, pokud vůbec nějaké takovéto řešení existuje. Může se tak stát, že extrémně kritizované "zlo globální moci" je objektivní realitou vyplývající ze současného stupně rozvoje lidské civilizace.

Plamenné výzvy k uskutečnění blíže nespecifikovaných, avšak absolutně nezbytných reforem bez jasného historického ukotvení by mohly vést ke stejným výsledkům, jako vize V. I. Lenina a jeho soudruhů při budování komunismu v polofeudálním Rusku po listopadu 1917. Lze si jen přát, aby se při hledání vizí a uskutečňování z nich vyplývajících reforem opět neukázalo, že jejich podstatou je, stejně jako v případě Marxem předjímané socialistické revoluce, pouze "intelektuální netrpělivost".

Nebuďme tedy "intelektuálně netrpěliví" a pokusme se v klidu rozebrat, co asi docentu Valenčíkovi skutečně na jádru globální moci vadí. V jeho kritice lze s trochou představivosti najít tyto dvě hlavní oblasti:

Za prvé: globální moc je soustředěna jen v rukách extrémně malého počtu osob, což může vést k chybnému rozhodování => tedy je nutno tento počet rozšířit ve smyslu "více hlav – více rozumu"

Za druhé: globální moc odvozuje svou oprávněnost rozhodovat z příslušnosti k elitě, nikoliv z vůle obyvatel, kterých se její rozhodování týká => tedy je nutno dostat tuto skupinu "pod demokratickou kontrolu".

Podíváme-li se do historie, zjistíme, že demokracie je velmi vzácné, teritoriálně i časově omezené "koření". A toto "koření" roste jen za podmínky velmi omezeného počtu členů příslušné komunity. Tak jsme byli svědky demokracie v klasických řeckých městských státech, ale již málo se mluví o tom, že "demokracie" se mohli zúčastnit jen někteří z obyvatel a že ani zde nešlo o universální demokracii pro všechny. Obdobně v Říme se demokracie týkala jen členů Senátu, tedy nejvýznamnějších patricijských rodin. A demokracie měšťanská mohla fungovat jen mezi uzavřenou skupinou nejvýznamnějších měšťanských rodin.

Proto jsou mnozí vyznavači demokracie tak často zklamáni vzniklým chaosem, jakmile se demokratická práva rozšíří i na "plebejce"? Má-li za situace, kdy všichni chtějí uplatnit svá demokratická práva, nová elita a celá jí podléhající komunita přežít, musí vnitřními samozáchrannými opatřeními omezit demokratická práva na úroveň, která již komunitu (a samozřejmě i elitu) neohrožuje (tedy nějaká "formální demokracie"). V době globální komunikace je ideálním prostředkem "znehybnění mas" zahrnutí těchto mas takovým množstvím vzájemně protichůdných informací, až není vůbec jasné, co je a co není pravda. Diskuse informačně naprosto vykolejených obyčejných občanů na nejrůznějších diskusních portálech již nemají žádnou "demokratickou" hodnotu a společnost je schopna přežít.

Docent Valenčík se mýlí, když se domnívá, že zdrojem všech problémů současnosti (a zejména budoucnosti) je nekontrolovatelné "globální zlo" a neuvědomuje si, že objektivně je příčinou problémů "demokratický" vstup nedostatečně vzdělaných a kvalifikovaných subjektů (občanů) do řídících a rozhodovacích procesů globální civilizace. Dokud tedy subjekty demokratických práv nenabydou takové kvalifikace a morálních kvalit, aby mohli usilovat o větší podíl na řízení, je vždy lepší, když globální společnost řídí sice externě nekontrolovatelná elita, ale alespoň svým vnitřním systémem edukace dostatečně připravená pro řízení globální civilizace.

Protože státem řízené postupné celoplošné a celospolečenské posilování úrovně vzdělání padlo s pádem reálného socialismu, nezbývá, než aby se každý svobodně rozhodl, zda chce žít v klidu (a pak vzdělání omezí na úroveň potřebnou pro přežití do příštího dne) nebo se chce výrazněji podílet na řízení globální civilizace a pak se musí stát součástí některé z elit. Vše mezitím je dle docenta Valenčíka "slouhovstvím", které je hodné nejhrubšího  odsouzení. Přitom si neuvědomuje, že odsuzuje konání převážné většiny čtvrtou průmyslovou revolucí uvolněné populace, protože málokdo chce žít "z ruky do huby" a jen málokomu se podaří dostat mezi elity. Drtivá většina populace tak prožije život v tak odsuzovaném "slouhovství".

Pro snadnější a rychlejší orientaci v problematice přikládám kompletní text docenta Valenčíka.

xxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxxx

Zítra (v sobotu 8. dubna) bude v Jihlavě (Dělnickém domě) významný volně přístupný seminář "Měnící se svět 2017 a Projekt pro 10 miliónů", který pořádá Nová republika. Podrobněji viz: http://www.novarepublika.cz/2017/04/seminar-nove-republiky-jihlava-2017.html

V rámci odpoledního programu na něm přednesu příspěvek "Čtvrtá průmyslová revoluce a ekonomika produktivních služeb". Pokusím se předem avizovat některé teze a myšlenky:

I.

Pokud se dnes hovoří jen o tzv. Čtvrté průmyslové revoluci či Průmyslu 4.0, je to zavádějící redukce, která je mj. nebezpečná. Navozuje totiž představu toho, že budoucí vývoj je jen záležitostí odborníků a že lidí bude brzy přebytek. Je nutné vycházet z toho, že:

- Automatizace, elektronizace a informatice průmyslu (což je obsahem tzv. Čtvrté průmyslové revoluce) je jen jednou z více převratných technologických změn, kterými bude výroba procházet. Bude např. docházet též k lokalizaci výrob a s tím spojenému radikálnímu snižování nákladů v oblasti výroby prakticky čehokoli.

- Především však (aby se naše civilizace vymanila ze slepé uličky setrvačného vývoje) se bude těžiště ekonomického vývoje přesouvat do oblasti produkce lidských schopností, přesněji do oblasti produktivních služeb umožňujících nabývání, uchování a uplatnění lidských schopností. Ekonomika se změní z produkce výrobků prostřednictvím výrobků na ekonomiku produkce lidí prostřednictvím lidí. Jde o změnu právě tak významnou, jakou byla průmyslová revoluce.

II.

Ekonomika založená na produktivních službách (jako je vzdělání, zdravotnictví, výchova v rodině, lázeňství apod.) bude nikoli jen "trvale udržitelná" (což je zavádějící pojem), ale bude to ekonomika nevyčerpatelných možností rozvoje vycházejících z nevyčerpatelného bohatství možností rozvoje lidských schopností a nevyčerpatelného bohatství přírodního prostředí, ve kterém žijeme a jehož jsme součástí.

III.

Představa o možnosti nevyčerpatelných (a v tomto smyslu samozřejmě i neomezených a trvale udržitelných) možnostech vývoje je významná nejen jako základ optimistické vize, k vytvoření nadhledu, z pozice kterého můžeme pochopit to, co děje a k čemu by měly směřovat nezbytné reformy. Je významná i k odvrácení nebezpečných představ, že k tomu, aby někteří (vyvolení) přežili, musí být velká část (či dokonce většina) obětována. Představ, které se v různých podobách šíří, jsou sdíleny částí tzv. mocenských elit, jejich slouhů, slouhy slohů a poskoky. Tento fenomén nazývám snahou o rozehrání komplexu her Titanic, kdy prohlubující se ekonomická nerovnost vede nejen k segregaci, ale kdy se systém začíná vyvíjet od segregace směrem k selektivní likvidaci.

IV.

Zlo současné globální moci (jehož obdobu bychom v dějinách těžko hledali) vzniklo pod vlivem dvou faktorů:

- Vzlínáním zdola, vytvářením struktur založených na vzájemném krytí porušování obecně přijatých zásad. Tj. struktur, kdy je člověk na základě toho, že se dopustil něco difamujícího, vydírán, ale také kryt a protěžován v institucionálních strukturách. Struktur, ve kterých začíná být považováno za normální to, co normální není. Struktur, které postupně pronikají institucionálním systémem, podřizují si enklávy zpravodajských služeb, podřizují si majetkové elity, začínají ovládat společnost tunelováním jejích zdrojů prostřednictvím státu a dosazováním vydíratelných a nesvéprávných figur do reprezentací států a nadstátních organizací.

- Absencí vize možností neomezeného vývoje, vlivem demoralizace pocházející z představy, že není jiná cesta k přežití vyvolených, než cesta obětování velkého množství lidí či spíše velké většiny obyvatelstva naší planety.

V.

Jádro současné globální moci v podobně nekontrolovatelných enkláv zpravodajských služeb, finančních agentů propojených s částí tradičních elit využívá permanentního vyvolávání a stupňování konfliktů:

- K překrývání příčin současných problémů.

- K vytváření prostředí vhodného pro tunelování zemí shora.

- K posilování prostředků kontroly obyvatelstva (jak formou technické vybavenosti, tak odbouráváním administrativních omezování kontroly soukromí).

VI.

Pokračující degenerace jádra současné globální moci zašla tak daleko, že roste intenzita tlaku na reformu jak zevnitř, tak i zvenku, ze strany veřejnosti. I zde se projevuje snaha jádra globální moci řešit problémy vyvoláním drastických konfliktů, tentokráte přímo uvnitř jednotlivých zemí, v nichž má jádro globální moci původ. Hrozbu pokračující degenerace a úpadku řeší jádro současné globální moci obdobně jako goebbelsovsky vyšinuté nacistické Německo pokusem o dotažení stávající tendence vyhrocování konfliktů k totální válce proti všem vedené slouhy, slouhy slouhů a zapouzdřenými poskoky této současné globální moci. Jsme přímými svědky a oběťmi této šílené totální války, jejím následkům se však dokážeme efektivně bránit, protože je stále zřetelnější, o co jde.

VII.

K efektivní obraně a následné nápravě potřebujeme:

- Společně sdílenou realistickou vizi.

- Odhalení mechanismů současné moci.

- Akční program obrany a nápravy.

(Pokud je myšlenka dobrá, vždy si najde toho, kdo pomocí ní zvítězí.)
Zdroj: http://radimvalencik.pise.cz/4432-pred-jihlavou-o-degeneraci-soucasne-moci.html