Globalizace 7/Je nalevo skutečně volno?

Ilona Švihlíková publikovala na portálu Argument! článek, ve kterém se zamýšlí nad "prázdnotou" na levé části politického spektra, viz:.  http://casopisargument.cz/2019/04/10/vlevo-volno-vpravo-narvano/ . Téměř celý článek se však věnuje pouze identifikaci jednotlivých politických subjektů a stručné charakteristice jejich místa na pomyslné pravo-levé linii. S naznačeným hodnocením lze víceméně souhlasit, i když z článku je cítit zřejmé zklamání ze situace na levé části spektra a to ještě umocněné tím, jak se projevují dvě levicové strany – ČSSD a KSČM.

Článek bohužel neobsahuje žádné vysvětlení této situace, natož nějaký námět k řešení pociťovaného zklamání. Pokusím se o odstranění tohoto nedostatku. 

Česká společnost je historicky levicově-středová a i strany, ať už prvorepublikové nebo nově vzniklé po listopadu 89, mají s pravicí jen málo společného, snad jen rádoby pravicovou rétoriku. Po skutečné pravici v českých poměrech nikdy nebyla a ani dnes není žádná dostatečně silná společenská poptávka. Dochází tak k paradoxní situaci, že zájemci o pravicovou politickou karieru si musí pomáhat pomocnými a zástupnými tématy (referendum, migrace, desintegrace) a testovat, zda se vůbec někdo s těmito tématy ztotožní a dá jim tak alespoň limitní (pětiprocentní) šanci na trvalejší ukotvení v politickém systému.

Nestranný pozorovatel politického dění pak může být trochu zmaten z toho, jak vyčpělá a naprosto okrajová témata jsou těmito subjekty využívána. Protože jde o témata parciální a často vzájemně nekompatibilní, není se co divit, že situace na tzv.

pravici je tak chaotická a voličská přízeň tak nestálá. Zřejmě nejzřetelněji je to vidět na současné situaci okolo hledání další cesty v ODS, která se historicky orientovala na tržní ekonomiku a osobní svobodu jednotlivce s minimální ingerencí státu a dnes přešla na pozici unijní tato témata silně deformující. Z pravicovosti zůstal jen verbální boj s komunismem z období reálného socialismu.

Za pravicovější stranu by zřejmě bylo možné pokládat TOP 09, která dle svého názvu se chce, nebo spíše chtěla, orientovat na "Tradici, Odpovědnost a Prosperitu", přičemž nikdy se nikdo nedověděl, o jakou tradici má jít – zda vzhledem k pozadí jejího protagonisty hraběte Schwarzenberga jde o tradici rakouské monarchie 19. století nebo snad ještě starší, feudální, tedy někdy po Bílé hoře. S tím se samozřejmě nelze dlouho v politice udržet a tak se musí najít jiné téma – rusofobie (Rusko vnímané jako tradičně patriarchální společnost) a petrifikace na Srpnu 68.

KDU-ČSL je "klidnou sílou" se širokým záběrem na svůj elektorát, schopná v souladu s křesťanskou věroukou obhájit cokoliv stejně jako cokoliv odsoudit (v Bibli se vždy vhodné zdůvodnění najde). Svou oportunní ideovou flexibilností se sice nestane dominantní stranou na politickém kolbišti, získává však velkou hodnotu jako koaliční partner kohokoliv.

No a pak už nám zbývá jen SPD, strana, která stojí a padá se svým předsedou, který musí témata složitě "vyrábět" a na trhu témat je obtížně "prodávat". Politická síla strany je tak extrémně závislá na poptávce elektorátu a na čase jejího trvání.

Na tzv. levici se pohybuje ČSSD, která svou historií prokázala cokoliv, jen ne levicovost, do značné míry přirozeně komunisty tlačená hluboko ke středu a někdy až za něj. Historicky mizející elektorát (kam se poděla dělnická třída?) nutí stranu k tak neperspektivním tématům jako je zlevňování jízdného nebo orodování za obědy ve škole zadarmo. Levicovost si tato strana spojuje s rozdáváním a s bojem s úspěšnými podnikateli, kteří jsou schopni dát práci jejím voličům, a poslušností k bruselským strukturám.

No a KSČM žije z disciplinovanosti svých historických členů a možná ještě více z odporu voličů k ostatním stranám jako "strana protestu".

Na rozdíl od autorky článku nemyslím, že je na pravice "narváno", skutečně pravicových stran se spíše nedostává. Zoufalá situace na levici je stejná i na pravici. Ani tam, ani tam není žádná strana schopná nabídkou konzistentní a perspektivní program. Dominantní postavení ANO není dáno sílou tohoto sdružení, které ani nelze hodnotit jako stranu, ale naprostou ideovou vyprázdněností stran nalevo i napravo.