Globalizace a forex
"Globalizace je objektivní proces a jediné co můžeme udělat je, pokusit se na tom profitovat"
Globalizace 3/Užití nadhodnoty
Globalizace 3/Užití nadhodnoty
Ve svém článku http://karelmayer.pise.cz/4-globalizace-1-kapitalista-a-nadhodnota.html jsem se pokusil naznačit dvě zásadní skutečnosti. První je trvající pravdivost pracovní teorie hodnoty a druhou časem se výrazně měnící užití nadhodnoty. Jestliže v době Marxova kapitálu byla evidentně z ideologických důvodů vize spravedlivého nakládání s nadhodnotou spojována pouze s předáním tohoto rozhodování do rukou proletariátu (společné vlastnictví výrobních prostředků) , na počátku 20. století již bylo jasné, že rozhodovací proces zůstal sice v plné míře v rukou kapitalisty, nicméně i jeho nutily ekonomické zájmy (snaha o neustálé zvyšování celkového objemu nadhodnoty) akceptovat zvyšování mezd s následnou možnou "kapitalizací" variabilního kapitálu.
O jiný pohled na užití nadhodnoty ke konci 20. století se pokusil Michael Kroh ve svém článku http://michaelkroh.pise.cz/23-tajemstvi-kapitalu-i-1.html . Reflektoval zde skutečnost, že oproti dřívějšímu období výrazně vzrostl význam informací a zejména jejich nositelů. Nositelé informace (know-how, management) sice nejsou vlastníky kapitálu (kapitalisty), ale zvláštním druhem zaměstnanců (variabilní kapitál), který svým způsobem je schopen za kapitalistu rozhodovat i o rozdělení nadhodnoty (tedy do určité míry si ji přivlastnit).
Podobných úvah by jistě bylo možné formulovat více, což svědčí o složitosti současného vývojového stupně kapitalismu. Jejich společným prvkem by nebyla otázka tvorby nadhodnoty (ta je kapitalistickému výrobnímu řádu vlastní), ale způsob rozdělení, respektive přivlastnění nadhodnoty.
Pokusme se tedy blíže podívat na to, jak je s nadhodnotou nakládáno a zda i dnes platí, že o jejím rozdělení, respektive přivlastnění rozhoduje výhradně vlastník výrobních prostředků, tedy kapitalista.
Představme si jednoduchý model, v němž se bude vyskytovat výrobce, dopravce a prodejce (někdo musí výrobek vyrobit, někdo ho musí dopravit do prodejny a někdo ho musí prodat). Pro naplnění modelu použijeme anonymně údaje ze statutárních výkazů konkrétního výrobce, dopravce a prodejce.
Výrobce A
Cmajetek = 101, Cmateriál = 4.590, Ccelkem = 4.691
V = 463
YA = 5.456
YA = c + v + m
5.456 = 4.691 + 463 + 302
Organické složení kapitálu je 10/1, což potvrzuje vysoký nárůst produktivity práce od Marxových původních vzorců, kde je podíl konstantního kapitálu jen mírně vyšší než podíl variabilního kapitálu.
Přesto, že objem nadhodnoty (míra nadhodnoty) je tak malá, že se snad ani kapitalistovi nevyplatí výrobek A vyrábět, ani tato malá hodnota nadhodnoty mu nezůstane. Kapitalista musí z této nadhodnoty ještě značnou část přenechat přerozdělovacím procesům.
Nadhodnota 302 se tak sníží o
· Sociální a zdravotní pojištění ............. 200
· Nákladové úroky ................................. 10
· Daň ze zisku ...................... 18
---------------
Celkové odvody .................................. 228
Zbývající disponibilní nadhodnota ................... 74
Na první pohled by se mohlo zdát, že míra nadhodnoty více méně odpovídá velikosti variabilního kapitálu, po zohlednění povinných odvodů je však žalostně malá.
Dopravce B
Výrobce A nemá disponibilní vozový park pro dopravu svého zboží kupujícímu, musí si tedy dopravu zajistit u externího dopravce.
Cmajetek = 656, Cmateriál = 13.677, Ccelkem = 14.333
V = 3.788
YB = 23.723
YB = c + v + m
23.723 = 14.333 + 3.788 + 5.602
Organické složení kapitálu je 4/1, což je dáno vyšším podílem variabilního kapitálu (daný i vyššími mzdami řidičů), míra nadhodnoty je vyšší než v případě výroby.
Ale samozřejmě i zde dochází k odvodům z nadhodnoty
Nadhodnota 5.602 se tak sníží o
· Sociální a zdravotní pojištění ............. 1.182
· Daně a poplatky ................................... 3.342
· Ostatní provozní náklady.................... 1.010
---------------
Celkové odvody .................................. 5.534
Zbývající disponibilní nadhodnota ................... 68
Prodejce C
Výrobce A nemá ani vlastní dopravní kapacity a ani svou prodejní síť, musí tedy využít kapacitu specializovaného prodejce.
Cmajetek = 6.940, Cmateriál = 2.853, Ccelkem = 9.793
V = 52.557
YC = 87.045
YC = c + v + m
87.045 = 9.793 + 52.557 + 24.695
Organické složení kapitálu je 1/5, což potvrzuje vysoký podíl mzdových nákladů (prodavačky) ve vztahu k celkem malému technickému vybavení prodejen.
Míra nadhodnoty je cca 50 %, podívejme se však co z ní podnikateli zůstane:
Nadhodnota 24.695 se tak sníží o
· Sociální a zdravotní pojištění ............. 19.197
· Daně a poplatky ................................. 428
· Jiné provozní náklady ........................ 3.498
· Daň ze zisku ...................... 608
---------------
Celkové odvody .................................. 23.731
Zbývající disponibilní nadhodnota ................... 964
I v případě prodejce představují odvody téměř celou nadhodnotu.
Budeme-li se striktně držet Marxovy logiky, pak nadhodnota vzniká pouze v procesu výroby (a veškeré další procesy již pouze tuto nadhodnotu "spotřebovávají"). Nicméně neměl by být zřejmě rozdíl mezi situací, kdy existují tři samostatné kapitalistické firmy A, B a C, a situací, kdy všechny činnosti (tedy výroba, doprava i prodej) jsou zajišťovány jedním kapitalistou.
Protože hodnoty výše uvedené u jednotlivých kapitalistů vychází ze skutečných statutárních výkazů, budeme je muset přepočítat na souměřitelnou základnu. Pro ni zvolíme následující přepočítací koeficienty:
Kilogramová cena u výrobce A = 50 Kč/kg
Kilogramová cena u dopravce B = 10 Kč/kg
Kilogramová cena u prodejce C = 65 Kč/kg (30 % marže)
Po přepočtu přes kilogramovou cenu u výrobce A budeme dále pracovat s produkcí 109 120 tis. kg. Tento váhový parametr bude jednotícím ukazatelem pro všechny tři firmy.
YA = c + v + m
5.456 mil.= 4.691 mil. + 463 mil. + 302mil.
YB = c + v + m
1.091 mil. = 659 mil. + 174 mil. + 258 mil.
YC = c + v + m
1.637 mil. = 184 mil. + 988 mil. + 464 mil.
Po odstranění duplicit získáme za všechny tři podnikatele (nebo divize jednoho podnikatele) následující hodnoty:
YA+B+C = cA+cB+cC + vA+vB+vC + mA+mB+mC
7.092 mil. = 4.443 mil. + 1.625 mil. + 1.024 mil.
Na první pohled by se mohlo zdát, že vytvořená nadhodnota je dostatečná na masivní investiční rozvoj a zapojení dalších volných pracovních sil do výroby. Jak to ale je s nadhodnotou, resp. s možností jejího využití kapitalistou, resp. třemi testovanými kapitalisty?
Podíváme-li se podrobněji na "přivlastnění" nadhodnoty kapitalistou, zjistíme, že z celkové nadhodnoty ve výši 1.024 mil. Kč mu (resp. jim) zbyde jen 95 mil. Kč. Částka možná pro někoho významná, nicméně jde pouze o méně než 10 %. Přes 90 % vytvořené nadhodnoty je redistribuováno v přerozdělovacích procesech řízených veřejnými i soukromými institucemi.
Článkem jsem chtěl pouze poukázat na překvapivě vysoký objem přerozdělovacích procesů. Je jasné, že např. sociální a zdravotní pojištění by při změně metodiky mohlo být vnímáno jako ne-mzdový variabilní kapitál, možná by i některé další náklady mohly být vnímány jako quasi-mzdové nebo součást konstantního kapitálu.
Faktem ale zůstává, že o téměř celém objemu nadhodnoty rozhoduje stát a je tedy otázkou, kde je limita tohoto "zespolečenštění" nadhodnoty.
Možná, že krize levice, která je obecně připisována nedostatku vize, je způsobena tím, že levice již dosáhla maxima a objektivně již nemá prostor pro další "zespolečenšťování" nadhodnoty, protože pak už by zřejmě kapitalisté rezignovali a i výrobní prostředky předali ke konečnému "zespolečenštění".
(Pozn.: Pro ilustraci byly použity tři české firmy, pohybující se na českém trhu. Údaje zahraničních firem působících v České republice mohou být samozřejmě jiné. Rozdíl v nadhodnotě u výrobku prodávaného v tuzemsku od nadhodnoty stejného výrobku prodávaného v zahraničí by možná bylo dobré teoreticky rozebrat.)